Při třídění obrázků v pc jsem narazila na jednu zapomenutou fotku mojí pavoučice Růženky. Moc často se mi nedaří zachytit tak pěkně pózujícího pavouka i s kořistí, takže myslím, že tato momentka stojí za zveřejnění. Pro ty co se ve sklípkaním životě moc neorientují píšu, že se jedná o druh Grammostola rosea žijící v suchých oblastech v Chile. Jsou to dlouhověcí velice mírní pavouci, kteří se v teráriu příliš neukrývají.

Abych aspoň trochu proslunila mrazivé zimní dny, vkládám jednu vzpomínkovou letní fotku, kterou považuji za obzvlášť povedenou. Fotka vznikla úplnou náhodou, když jsem chtěla zachytit želví samičku pochutnávající si na padaném jablíčku. Do záběru se připletla "Mája" a krásně mi oživila jinak zcela banální snímek..

V srpnu u nás byla na měsíčním "pářícím" pobytu želví samička mé kamarádky jménem Veda. Z hlediska tvorby potomků se toho moc nedělo, zato mým želvám názorně ukázala, co všechno se dá sežrat. Na památku jsem jí nafotila pár fotek zachycujících konzumaci švestky..

Povídání o želvách, které jsem měla možnost letos pozorovat v Černé Hoře by bylo neúplné, kdybych se nezmínila o polodivokém párečku, žijícím ve spletitých kořenech statného olivového stromu..

Koncem srpna jsem s rodinou a známými za účelem rekreace navštívila Černou Horu a samozřejmě jsem se nemohla nepokusit najít a nafotit nějakou tu divokou želvu.Bydleli jsme v přímořském městečku Bar ležícím pod poměrně vysokými kopci, ve kterých byla přítomnost spousty jedinců Testudo hermanni boettgeri od pohledu jasná. Jenže přemlouvejte k takovému výletu do hor želvami naprosto nezaujaté účastníky zájezdu, když je venku přes třicet, ráno se vyspává a večer se jde na pivo. Naštěsí se to jednoho chladnějšího dne povedlo..