Když jsme si v zimě roku 2016 odváželi domů samečka ary zelenokřídlého Bubáčka, hned jsme si k němu zamluvili nepříbuznou samičku, aby Bubba nebyl dlouho sám. Bubáčka nám dokrmili naši  kamarádi Milena Vaňková a Jarda Vokoun z Jisteníku. Nebylo to tak jednoduché jak se zdálo. Mláďátka zelenokřídláků byla k dispozici, ale ne nepříbuzná. Pak jsme dostali info, že do líhně v Jistebníku přes celou republiku doputovalo jediné nepříbuzné vajíčko a vypadá oplozené. 13. června přišla MMS s čerstvě vylíhnutým holátkem s tím, že pokud to bude samička, můžeme si ji vzít jako parťačku pro Bubáčka. Moc jsme si přáli aby to vyšlo...

... a naše prosby byly vyslyšeny. Testy DNA z krve ukázaly, že se jedná o naši vysněnou samičku :-).

Samička vyrůstala společně s Bubáčkovými mladšími sourozenci...

A jak přišla ke svému netradičnímu jménu Bondie?

Při kroužkování jí bylo přiděleno "agentské" číslo 007 :-) (celé číslo kroužku pochopitelně neuváníme).

Za Bonduškou jsme několikrát přijeli na návštěvu, když se ještě dokrmovala ve skupině stejně starých mláďat.

Bondie s námi jela domů již odstavená a plně samostatná v listopadu. A jak dopadlo první seznámení s Bubáčkem? Žádná sláva... Bubáček udělal žárlivou scénu a láska na první pohled se nekonala. Bondie jsme ubytovali v náhradní kleci vedle Bubbovy voliéry, denně jsme je pouštěli a pracovali na vzájemném seznamování. Postupně se ledy prolomily a následující fotky ukazují chvíli, kdy se k sobě poprvé přiblížili bez  toho, aniž by Bubba útočil. Zobali pamlsky z jedné ruky a dokonce měl Bubba první tendence Bondie dokrmovat. Po měsíci seznamování jsme je ubytovali ve společné pokojové voliéře a ve dnech, kdy píšu tyto řádky, bez sebe nedají ani ránu :-).