Paludária s barevnými žabkami mohou být stejně krásnou ozdobou domácnosti jako akvária s rybičkami. Dobře osázené paludárium může být na rozdíl od akvária skoro bezúdržbové.

Pro zájemce o naše odchovy pralesniček jsem sepsala tento článek o tom, jak to funguje u nás v chovu. Článek se týká hlavně chovu pralesničky azurové (Dendrobates tinctorius azureus), ale stejným způsobem lze chovat jakékoliv pralesničky rodu Dendrobates.

V jakých ubikacích žabky chováme

Pralesničky chováme po párech nebo ve skupinkách po dvou až třech párech v celoskleněných nádržích o rozměrech 40 x 60 cm základna a 45 cm výška. Žabky se zde pravidelně rozmnožují a nikdy jsme nepozorovali, že by mezi nimi docházelo k nějakým šarvátkám.

Dno paludária tvoří pouze akvarijní štěrk zalitý vodou, ve kterém jsou zasazené vhodné rostliny. Štěrk je nasypán tak, aby se terén k zadní stěně mírně zvyšoval. Po zalití vodou tak vznikne plytká louže vepředu a sušší místo vzadu. Jako hranici mezi suchým a vlhkým místem jsme umístili kořen určený pro použití v akváriích a vziklo tak místo připomínající břeh. Tyto žabky nemají plovací blány a neumí plavat, proto v paludáriu není vhodné vytvářet hluboké jezírko, ve kterém by se žabky mohly utopit.

Žabkám je potřeba v paludáriu vytvořit dostatek úkrytů. My jsme ve většině případů použili skořápky z kokosových ořechů.

Paludárium je možné nechat zařízené jednoduše pouze s vrstvou štěrku a dostatkem rostlin nebo vytvořit pozadí. Ve většině našich paludárií máme instalované pozadí z korkového dubu, které je běžně k dostání ve zverimexech. Korkové pozadí jsme seřízli na míru a přilepili akvarijním silikonem. Okraje jsou vyspárované, aby se žabky nedostaly za pozadí, kde by mohly uvíznout a uhynout.

Žabky sice žijí ve vlhkém prostředí, ale i tak je potřeba udělat dostatečné větrání, aby vzduch cirkuloval a netvořily se plísně. Jeden větrací otvor máme umístěný pod posuvnými dvířky a druhý na stropě. Vzduch zde proudí pomocí tzv. komínového efektu, kdy se nevytváří průvan jako by tomu bylo v případě dvou větracích otvorů umístěným proti sobě. Použité pletivo musí být dostatečně husté, aby nám neunikl ani nejdrobnější krmný hmyz. 

Samostatnou kapitolou je osázení vhodnými rostlinami. Základ tvoří vždy několik bromélií a nějaká plazivá rostlina. Obojí máme zasazené přímo ve štěrku. Dobře osázené paludárium je v podstatě samočistící a substrát není potřeba nijak propírat. Naše ubikace takto fungují již několik let bez jakéhokoliv zásahu. Sem tam je potřeba pouze umýt přední sklo, aby bylo na žabky pěkně vidět a sestřihnout příliš bujně rostoucí vegetaci. 

Jako plazivou rostlinu velmi doporučuji drobnolisté fíkusy, které dokáží porůst celé pozadí, uchytí se dokonce i na skle a vytvoří kouzelnou atmosféru. U nás je v květinářstvích běžně k dostání Ficus pumilo se zelenými či panašovanými listy. Lze ho dobře použít, ale já jsem si více oblíbila Ficus quadricornis (montana), který má listy tvarem podobné listům dubu.

Krásný je také druh fíkusu, který jsem pořídila na burze v Německu pod názvem Ficus sp. Columbia. Je velmi podobný F. pumilo, ale listy jsou drobnější a neroste tak invazivně.

Z běžných plazivých pokojových rostlin lze použít třeba potos (Epipremnum).

Zda budou rostliny prospívat záleží hlavně na vhodném a dostatečném osvětlení. Nejlepší je použít zářivku určenou přímo pro růst rostlin.

Žabkám stačí běžná pokojová teplota a není potřeba nijak dodatečně přitápět. My je chováme v rozmezí 21-25 stupňů. Nebezpečné mohou být stálé vysoké teploty kolem třiceti stupňů a výše.

Jak už bylo zmíněno, dno paludária musí být neustále zalité vodou, jinak by žabky uhynuly. Smrtelné může být i krátkodobé vyschnutí. V případě odjezdu na víkend či dovolenou je dobré doplnit raději více vody. Paludárium je vhodné denně rosit měkkou vodou.

Jak žabky krmíme

Pralesničky je možné krmit pouze živou potravou. Tradičně se žabky v lidské péči krmí octomilkami, mikrocvrčky, chvostoskoky, zrnokazy či mšicemi. Naše žabky krmíme hlavně mikrocvrčky domácími (Acheta domestica) a doplňkově větším druhem nelétavých octomilek. Mláďata potom rozkrmujeme chvostoskoky a menším druhem nelétavých octomilek. Co nejrychleji se ale snažíme přejít na nejmenší mikrocvrčky. Mláďata potom rychleji rostou a lépe prospívají. V začátcích našeho chovu jsme dospělé žabky krmili téměř výhradně octomilkami, ale mezi odchovy se objevovaly žabky s tzv. sirkovými nohami. Pulec se zdánlivě dobře vyvíjel, ale v poslední fázi metamorfózy, kdy se objevují přední nohy, bylo patrné, že je něco špatně. Nohy byly tenké, nefunkční a malá žabka brzy hynula. Poté, co jsme přešli na krmení převážně mikrocvrčky bylo po problému a sirkové nohy se u odchovů přestaly objevovat. Již několik let se nám neobjevil odchov s tímto defektem. Teorií vzniku sirkových nohou je více, ale po naší zkušenosti to přisuzujeme právě kvalitě potravy a možná také denní výměně vody u pulců. Nicméně žabky je možné držet při životě pouze na octomilkách a velká část chovatelů to tak dělá. Chovatel si tak může jednoduše vyprodukovat vlastní krmivo za zanedbatelné náklady. Chovu octomilek se budu věnovat v samostatném článku. 

Potravu jednou týdně saturujeme vitamíny. Dobrou zkušenost máme s přípravkem Dendrocare.

Manipulace a chytání žabek

Jeden z prvních dotazů zájemců o chov pralesniček bývá na jejich jedovatost. Pralesničky se nazývají také šípové žáby a to z toho důvodu, že domorodci natírali jedem pralesniček hroty šípů a zabíjeli pomocí nich zvířata. Pralesničky tedy jsou jedovaté, ovšem jen v přírodě. Svůj jed získávají z potravy. V teráriu tedy jedovaté nejsou, protože jsou krmeny náhradní potravou.

Pokud chceme s žabkami manipulovat, je možné je jednoduše chytit do ruky. Je potřeba si ale ruce navlhčit, abychom žabkám nepoškodili jemnou kůži. Nám se na chytání žabek osvědčil skleněný zvon určený k přemisťování akvarijních rybiček. Nezapomeňte jej také namočit a při chytání mláďat a menších žabek ucpat otvor duté rukojeti.

Pořízení pralesniček

Pokud vás nároky na chov těchto krásných žabek neodradily, můžeme se věnovat samotnému pořízení. Doporučuji s dostatečným předstihem zařídit paludárium, nechat rostliny trochu rozrůst a teprve do fungující ubikace nastěhovat žabky. Dospělá žabka dokáže nezakořeněné řízky rostlinek velmi rychle zničit a vize bezúdržbového paludária je potom v nedohlednu. Jestliže se rozhodnete pro pořízení mláďat, doporučuji malé žabky umístit na nějakou dobu do menšího, jednoduše zařízeného prostoru, kde si žabky lépe najdou potravu a chovatel bude mít přehled o příjmu potravy. Takovou přechodnou ubikací může být plastová krabička s víkem opatřeným dostatečným větráním. Štěrk v krabičce je potřeba neustále udržovat zalitý vodou, sem tam ho proprat a krabičku vyčistit. Štěrk čistíme převařením a propláchnutím čistou vodou. Jakmile jsme si jistí, že žabky dobře přijímají potravu a rostou, můžeme je přemístit do finálního paludária. Začátečníkům nedoporučuji pořízení žabek, které jsou mladší než dva měsíce (myšleno dva měsíce po přeměně pulce v žabku).