Mnoho chovatelů se domnívá, že problematika parazitů je výsadou výhradně importovaných zvířat a v zajetí, po několik generací chovaných agam vousatých, se netýká. Opak je pravdou. Právě agamy vousaté jsou druhem, kde jsou parazitární infekce velmi častým nálezem i v chovech, kde se odchytoví jedinci nevyskytují. Dokonce se dá říci, že je spíše výjimkou agama prostá všech parazitů. Zvídavý chovatel, brouzdající po internetových diskusích si možná povšiml, jak často je zde v poslední době probírán výskyt kokcidií či roupů. Tímto článkem bych proto chtěla seznámit chovatele agam vousatých s nejčastějšími parazity, kteří se u těchto plazů vyskytují, s následnou terapií a důležitostí karantény nových jedinců v chovu.

Na článku se pracuje..

Kokcidie (Eimeriida)

Kokcidie jsou parazitičtí prvoci. U zvířat v zajetí se vyskytují tzv. monoxenní kokcidie. To znamená, že ke svému vývoji nepotřebují mezihostitele. Jedná se o druhy Isospora, Eimeria a Choleoeimeria. Tito parazité rozhodně nejsou neškodným příživníkem, ale patogenem a je nezodpovědné je v chovu přehlížet. Poměrně pozitivní pro chovatele různých druhů plazů je, že jsou rody Isospora, Eimeria a Choleoeimeria druhově specifické. To znamená, že jsou schopny infikovat pouze jeden druh plazů, či druhy blízce příbuzné. Horší jsou pro úzkoprofilové chovatele, kde se při nedodržení přísné hygieny šíří velmi rychle a v krátké době napadají celý chov. Stačí nedůsledně vydesinfikovaná pinzeta, neumyté ruce při manipulaci se zvířaty či použití stejné houbičky při mytí chovných prostor.

Isospora amphiboluri

Tyto monoxenní kokcidie jsou právě oním nejčastějším nálezem při vyšetření trusu agam vousatých. Parazitují ve střevě, resp. v buňkách střevního epitelu.

Zrádné je, že nákaza v chovech často probíhá bezpříznakově a projeví se až u oslabených zvířat či u mláďat. Mnoho dlouholetých chovatelů agam vousatých vůbec o nákaze ve svém chovu netuší. První klinické příznaky se často svádí na období klidu při nechutenství či na neživotaschopné jedince při úhynu mláďat. Projevem při přemnožení těchto parazitů bývá průjem, nechutenství, úbytek hmotnosti, stagnace růstu. O agamách vousatých se traduje, že jejich trus abnormálně zapáchá. Otázkou je, zda za tuto skutečnost nemůže právě masivní rozšířenost kokcidií v chovech. Trus agam napadených kokcidiemi zapáchá opravdu velmi výrazně a po úspěšném vyléčení kokcidií většinou chovatel zaznamená v tomto směru podstatný rozdíl.

Nákaza se do chovu dostane většinou s novým zvířetem. Šíří se mechanicky přímým kontaktem, nikoliv vzduchem. Do prostředí se z trusu infikovaných agam dostávají tzv. oocysty kokcidií, které jsou v další fázi infekční. Oocysty přeneseme také na rukou nebo pomůckách na krmení či čištění chovného prostoru. Často diskutovanou otázkou je, zdali si můžeme nakazit chov krmným hmyzem ze špatného zdroje. Krmný hmyz není hostitelem kokcidií, ale teoreticky je možný zase mechanický přenos na těle hmyzu či v jeho trávicí trubici, pokud přišel do styku s kontaminovaným prostředím. Nebezpečný by tedy mohl být krmný hmyz chovatele nakažených agam, který vrací nezkrmené jedince zpět do chovného boxu. Přenos je možný také z rodičů na druhou generaci prostřednictvím kontaminovaných vajíček, na jejichž obalu se zachytí oocysty a mláďata se nakazí opět mechanicky bezprostředně po vylíhnutí.

Pro stanovení diagnózy kokcidiózy se používá vzorek trusu. Při záchytu pozitivního jedince jsou téměř s jistotou infikována také ostatní zvířata, která s ním přišla do styku. Je tedy dostačující odběr směsného vzorku z jednoho terária. Vzorek je možno až jeden týden uchovávat v chladničce. Nesmí však vyschnout, proto je lepší jej zvlhčit vodou. K určení správné diagnózy je třeba zkušeného odborníka a ne každý veterinární lékař je schopen vzorek správně vyhodnotit. V takovém případě veterinární lékař zasílá vzorek do speciální laboratoře. V případě pozitivního nálezu je síla invaze, resp. množství oocyst v konkrétním vzorku označena křížky. Množství vylučovaných oocyst může záviset na mnoha faktorech a nemusí souviset s tím, jak dlouho je zvíře nakažené. Důležitost terapie je proto stejná v případě slabé i silné nákazy.

Pokud je rozbor trusu na kokcidie pozitivní, je třeba udělat několik opatření. Předně kontaktujeme specializovaného veterináře a domluvíme se s ním na konkrétní terapii. Na léčbu kokcidií se používají antikokcidika. Mezi nejznámější patří Bycox. Léčivo se podává v tekuté formě stříkačkou do tlamy, lépe však sondou přímo do jícnu. Obvyklé schéma je opakované podání léčiva v odstupu několika dní. Je ale také možná jednorázová aplikace, která je nejmenší zátěží pro organismus. Rychlost léčby závisí na rychlosti střevní pasáže. Proto je třeba dbát na to, aby zvíře dostatečné přijímalo potravu. Terapie je určitou zátěží pro ledviny, proto je třeba dát pozor také na dostatečnou hydrataci. Pokud agama denně nepije, doporučuje se dodávat tekutiny uměle opět sondou do jícnu a to 3% tělesné hmotnosti denně po dobu dvou týdnů.

Pro úspěch léčby je zásadní dodržení karanténních podmínek po celou dobu terapie. Snad nejhorší je polovičaté řešení problému, kdy chovatel zvíře sice úspěšně přeléčí, ale to se zpětně znovu nakazí z nedostatečně desinfikovaného prostředí. Takto můžeme zvíře donekonečna léčit bez dlouhodobého efektu se zbytečným opakovaným zatížením organismu a nebezpečím vzniku rezistence. Ideální je možnost denně asanovat prostředí bezprostředně po defekaci a spolu s ním důkladně omýt také tělo zvířete. K asanaci prostředí je možno použít desinfekce na bázi čpavku, vysoké teploty nad 70 stupňů či ozáření germicidním zářičem. Důležité je upozornit, že naprosto neúčinné jsou desinfekce na bázi chlóru. Savo nám tedy v tomto případě nepomůže. Z běžně dostupných desinfekcí je vhodný např. Sanytol. Na veterině je možné zakoupit Ivasan. Členité prostory a terária můžeme vystavit UVC paprskům. Obecně se kokcidiím daří spíše ve vlhku než v suchém prostředí.

Kontrolní vyšetření se doporučuje udělat po cca jednom měsíci.

Cryptosporidium saurophylum

Tito prvoci parazitující ve střevech patří k nejpatogennějším parazitům v chovech terarijních zvířat. Nejsou druhově specifičtí a jsou proto schopni napadnout všechny druhy ještěrů (u hadů parazituje Cryptosporidium serpentis). Cysty Cryptosporidií vylučované trusem jsou vysoce infekční a nákaza může zlikvidovat celý chov ještěrů.  Kryptosporidióza je známá především u gekončíků, u kterých má onemocnění velmi rychlý průběh a nakažená zvířata hynou během jednoho měsíce.

Diagnostika těchto parazitů může být komplikovaná a k detekci se využívá tzv. ELISA metoda.

Největším problémem těchto patogenů je, že neexistuje účinná terapie. Nakažená zvířata se doporučuje úplně izolovat a nechat dožít, případně utratit.