Na internetových diskusích často narazíme na dotazy týkající se problémů s gravidními samičkami, zadržením vajíček, úhynem mladých samiček po absolvování teprve první snůšky či neživotaschopností čerstvě vylíhnutých mláďat. Všechny tyto potíže mohou být důsledkem nějaké chyby v chovu. Přečtěte si pár tipů jak takovýmto nezdarům předejít..

Březí samičku poznáme bezpečně podle nezaměnitelného gravidního zbarvení. Pro jemeňačky typické zelené tóny se změní opravdu velmi nápadně. Podklad je tmavě hnědý se světlejšími zelenými a žlutými body.

Gravidní samičky lze považovat za jakýsi barometr kvality chovu. Podle kondice březích samiček, jejich bezproblémovém snesení vajíček, stavu samiček po snůšce a životaschopnosti vylíhnutých mláďat nejlépe poznáme, zda se v péči o chameleony nedopouštíme nějakých zásadních chyb.

Pokud jsme něco zanedbali, projeví se to často zadržením snůšky, úhynem samičky nedlouho po snůšce nebo deformovanými mláďaty, která nemají dostatek sil na opuštění vajíčka či hynou pár dnů po vylíhnutí.

Jak tedy na to?

Jakmile nalezneme v teráriu takto zbarvenou samičku, je třeba jí věnovat zvýšenou péči.

Pokud chováme pár či chovnou skupinku dohromady, často se doporučuje těhotnou samičku oddělit do samostatného terária, aby měla svůj klid a chovatel ji mohl lépe kontrolovat. Tímto postupem určitě neuděláme chybu, ale nemyslím si, že je separace samičky ve všech případech nezbytná. Já mám chovnou skupinku dvou samiček a jednoho samečka umístěnou ve velkém teráriu, kde má každé zvíře dostatek prostoru a možnost vytvořit si vlastní teritorium. Březí samičky zde nechávám až do doby, kdy začnou hledat místo pro snesení vajíček. Nikdy jsem nepozorovala, že by se snažil sameček těhotné samičky obtěžovat. Pokud se nějakým způsobem dostane k samičce na takovou vzdálenost, že je jí to nepříjemné, samička si okamžitě poradí sama. Zvýrazní své zbarvení, otevírá tlamku, syčí a kývá se na větvi ze strany na stranu. To samečkovi bohatě stačí k tomu, aby se otočil a šel si po svých.

Jedna z nejdůležitějších věcí je správná výživa. Nastávající maminky hlavě v prvních týdnech připomínají otesánky a velmi vydatně žerou. V tomto je nesmíme nijak omezovat. Nabízíme klidně několikrát denně menší množství krmného hmyzu. Na začátku těhotenství jsou samičky ještě aktivní a čile si potravu uloví samy, pokud jsme zvyklí krmný hmyz volně pouštět po ubikaci. V pokročilejším stupni gravidity můžeme samičce klidne pomoct zavěšeným krmítkem v blízkosti větve na které sedí nebo nabídnutím cvrčka z pinzety. Samičky s plným bříškem vajíček většinou již příliš aktivity nevykážou a ve společném teráriu by už takový lov potravy mohl být velký problém.

Další důležitou věcí je dostatečné zásobení vápníkem. Gravidní samičky potřebují pro tvorbu vajíček zvýšený přísun tohoto prvku. Nejlépe toho dosáhneme tím, že každou potravu obalíme v minerálním přípravku. Mně se osvědčil BiominH. Dá se koupit v prášku dávkovaný v pytlíčkách v každé lékárně. Množství přísunu vápníku zvýšíme tím, že zvířeti nabídneme spíše menší krmný hmyz, na který se nabalí více přípravku. Pro březí samičky tedy budeme pořizovat spíše střední cvrčky než dospělce. Jen pro úplnost dodávám nutnost ozařování UVB zářením, či umělé podávání vitamínu D3. Bez tohoto samozřejmě není žádné množství vápníku nic platné. O tom ale v jiné kapitole..

Nesmíme zapomenout ani na vitamíny. Březím samičkám se doporučuje podávat zvýšené množství vitamínů, ovšem byla bych hodně opatrná. K předávkování dojde velmi snadno. V teplém období roku můžeme tuto situaci řešit podáváním smýkaného hmyzu, který má v sobě těchto látek dostatek. V zimě si hold musíme vystačit pouze s koupeným nebo doma chovaným hmyzem, jehož výživné hodnoty můžeme vylepšit, pokud jej alespoň pár dnů před vpuštěním do terária krmíme kvalitní pestrou stravou. Dodatečná saturace vitamíny by potom měla stačit jednou týdně.

Kromě zvýšeného příjmu potravy samičky taky více pijí. Terárium postřikujeme raději vícekrát denně, pokud nejsou zvířata navyklá na pipetu.

Období gravidity trvá většinou 20 až 30 dnů. Může být ale i delší. Na konci těhotenství se již samičky příliš nepohybují, sedí na větvi a po stranách bříška můžeme vidět obrysy vajíček. Pár dnů před snůškou přestanou přijímat potravu. Je to zcela přirozené a nesmíme je nikdy krmit násilím. V této době už samičky hlídáme a pozorujeme jejich chování.

Jakmile začne samička slézat na zem a hledat místo pro snůšku, je potřeba jí připravit kladiště. V teráriu většinou nemáme takovou vrstvu vhodného substrátu, aby zde samička mohla snášet. Je potřeba minimálně 15-20 cm udusaného podkladu. Mně se velmi osvědčil obyčejný plastový kbelík naplněný mírně vlhkým lignocelem. Můžeme použít i jiný substrát, například rašelinu s pískem. Kbelík ze dvou třetin naplníme substrátem a pořádně stlačíme, aby se potom tunel na hrabající samičku nesesypal.

Samičku do kladiště přendáme až tehdy, když v teráriu začne hrabat. Pro začínajícího chovatele není vždy jednoduché takovýto okamžik přesně určit. Některé "vrty" mohou být pouze zkušební. Řídíme se tedy hlavně chováním samičky.

Když máme samičku umístěnou v kladišti, zakryjeme kbelík ručníkem, zafixujeme gumičkou a postavíme na klidné místo se správnou teplotou kolem 28 stupňů. Velmi důležité je teď samičku nevyrušovat. Ponecháme ji tam klidně 24 hodin. Pak teprve kontrolujeme. Snůška trvá běžně i déle než jeden den, proto se nesmíme unáhlit a stresovat zmatenou samičku neustálým přendávám. To povede maximálně k zadrží snůšky. Chce to hlavně klid a trpělivost. Potom se většinou dočkáme úspěchu.

Samičky bývají po snůšce velmi vyčerpané. Musíme je co nejdříve napojit a ihned můžeme zkusit podat krmení. Některá samička si vezme hned, jiné to může klidně dva dny trvat. Ještě nějakou dobu po snůšce samičce věnujeme stejnou zvýšenou péči jako v období gravidity. Samičky si také ještě nějakou dobu ponechávají své gravidní barvy. Jakmile se jim zbarvení vrátí do normálu, dávají tím samečkovi najevo, že jsou připraveny k dalšímu páření.